You are viewing a single comment's thread from:
RE: ...A pak se dějou věci
Super! :)
Přítelkyně se učí plavat, protože já už nemám kapacitu se všechno učit naráz, takže začínám taky koketovat se zadržováním dechu, protože ponor pod vodu pro mě třeba vůbec není komfortní záležitost. Zvláštní, přitom jsme se de facto ve vodě narodili. :) Leč jsem neměl zrovna pozitivní zkušenosti v dětství. Ještě jsem zažil na školním plavání takový ty babky, co do nás šťouchaly, abychom neplavali ke břehu.
Nemáš odkaz? Nebo už to vzal čas? :)
Těchto "vodních traumat z dětství způsobených nekompetentními lidmi" je strašná škoda. Voda je úžasný živel a člověk toho v/na/pod ní může zažít hrozně moc. S tím zadržování dechu - já to vůbec nehrotil, prostě jsem se jen každý večer před spaním pořádně nadechl a stopoval si, jak dlouho vydržím. Šlo to nahoru úplně samo a dost rychle. Tak držím palce :)
Ten článek o hysterické síle už asi nedohledám, ale je jich na netu plno. Je to fakt zajímavý jev. Mám pocit, že i @krakonos tu kdysi na tohle téma něco psal. Že snad jeho máma přeprala lupiče, nebo tak něco...
No mluvíš mi z duše. Je to škoda, protože už jen ten dech může člověka něco naučit, byť třeba k jiný praxi. Třeba u běhu se radí, aby měl člověk o něco delší výdech, než má nádech. Ve vodě je to v podstatě nutnost, protože majoritu času člověk stráví při plavání s hlavou pod vodou (pokud teda umí plavat). Pak se to dá různě propojovat třeba s jógou a tak dále. Je tam moře zajímavých věcí. My teď s přítelkyní studujeme jednu z metod plavání "Total immersion swimming" a těch spojovacích bodů je tam dost. Navíc fakt, voda je pro každý dítě nejdřív kámoš, až časem se pro nás stává problémem. Bohužel...