Jméno jsem už párkrát zaslechl, ale myslel jsem, že to má něco společného s fotbalem :))

A teď vážně. Hlubší znalosti nemám a knihu jsem nečetl. Ale k citátům z wikipedie (které jsou navíc pravděpodobně vytrženy z kontextu nějakých širších úvah):

„Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie už nestačí na řešení úkolů, které jsou před námi. Složitost a technická povaha dnešních problémů znamená, že volení zástupci leckdy nedokážou včas přijmout potřebná kompetentní rozhodnutí“

Demokracie má opravdu jisté limity. Třeba Adolf Hitler byl zvolen demokraticky a demokraticky zvítězila po druhé světové válce i KSČ v regulérních volbách. Celá řada diktatur paradoxně vzešla ze svobodných voleb. Pro laika navíc opravdu není snadné zvolit člověka kompetentního v oblasti, které laik sám nerozumí. Sám bych to tak razantně nenapsal, ale myšlenka to není vysloveně nepatřičná.

„Zdá se, že lidé potřebují společnou motivaci v podobě společného nepřítele, aby se dokázali spojit a spolupracovat […] Trik spočívající v hledání obětních beránků je starý jako lidstvo samo – když se domácí situace stane obtížnou, odvést pozornost k hrozbám z vnějšku. Sjednotit rozdělený národ proti vnějšímu nepříteli, ať už skutečnému, nebo k tomu účelu vymyšlenému.

Pod tohle se klidně podepíšu. Princip hezky popisuje třeba Orwell v knize 1984, ale více či méně jej využívá každý politik, náboženský vůdce, diktátor, ... Vnější nepřítel jsou tradičně skoro tři tisíce let židé, můžou to být romové, kapitalisté, socialisté, imigranti, muslimové, katolíci, protestanti, černoši, asiati, intelektuálové, prakticky kterákoli skupina. Podmínkou je, že musí jít o snadno popsatelnou menšinu.

„V nadcházejícím světě nemůže být tvorba rozhodnutí monopolem vlád a jejich ministerstev pracujících ve vakuu. Je zde potřeba přizvat do procesu [tvorby rozhodnutí] řadu dalších partnerů - obchodní a průmyslové organizace, výzkumné instituce, vědce, nevládní organizace a soukromé organizace - aby byly dostupné co nejširší zkušenosti a dovednosti. A nezbytná bude samozřejmě osvícená podpora veřejnosti, kde veřejnost si bude vědoma nových potřeb a případných důsledků přijatých rozhodnutí.“

Tohle se více či méně úspěšně děje. A nepřijde mi to jako něco špatného. Řekl bych naopak (můj subjektivní dojem), že ve státech, kde je k politickému procesu přizváno více subjektů, jsou výsledky vesměs lepší než ve státech, kde jsou v kurzu výhradně politická rozhodnutí.

„Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, jsme [zde není zřejmé, zda autoři myslí sebe, Římský klub nebo lidstvo resp. vládnoucí politiky] přišli s tím, že by k tomuto účelu mohlo sloužit znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně […] tyto jevy představují společnou hrozbu které musíme čelit společně, ale při označení těchto jevů jako nepřátel, jsme se lapili do pasti, na kterou jsme již čtenáře upozornili, jmenovitě záměny příčiny a následku. Tato nebezpečí jsou způsobována lidskými zákroky do přírody a lze je překonat pouze změnou postojů a chování. Skutečným nepřítelem je lidstvo samo.“

Tady je nahuštěno plno informací, ale také mi to nepřijde jako úplně nesmyslná úvaha nebo myšlenkový pochod.

„Země má rakovinu a tou rakovinou je lidstvo“

Drsné, leč do značné míry pravdivé. Planetu přizpůsobujeme obrazu svému, což s sebou přináší obrovské změny celého ekosystému. Některé druhy jsme pomohli zlikvidovat (třeba šelem v Evropě zbylo jako šafránu), jiné jsme zavlekli na nová místa, kde se přemnožili (evropský králík v Austrálii), odlesňujeme a kultivuje obrovské oblasti, miliardy tun odpadu (včetně toxického) a jiné formy znečištění, ...