Měšťané a jejich majetek na venkově

Když má dnes podnikatel peníze, může je mimo jiné většinou investovat do podnikání. Ale ve středověku právě tomu měly bránit cechy.

Cechy tu byly od toho, aby zamezily konkurenci mezi svými členy. Stanovovaly výrobní postupy, kvalitu suroviny, často i její nákupní cenu. Určovaly počet mistrů, tovaryšů a učňů. Nakonec předpisovaly i to, kolik hostů si smí pozvat cechovní mistr na svatbu své dcery a kolik smí mít hostina chodů...

Středověk byl vůbec překvapivě regulovaná doba. A regulace se týkaly i privilegovaných stavů. Vzpomínám si, že ve 14.století platil v Německé říši zákon, že rytířka smí vlastnit pouze dvoje šaty. Kdyby sijich pořídila víc, přišel by hrad pravděpodobně na buben... Také bylo určeno, kolik koní smí zapřahat různě urozený člověk do svého vozu, jak dlouhé špičky u bot smí mít či kolik věží může mít jeho hrad...

Ale zpátky k měšťanům. Měli peníze a nevěděli, kam s nimi. Přitom koupě půdy jim od 14.století nebyla odpíraná. Skutečný nákup ale byl už věcí jinou.

Měšťané nebyli schopni svůj majetek bránit. Takže mohli investovat jen v obdobích míru a vnitřního klidu. Alespoň realativního. Tato období se u nás ale našla. Od smrti Jiřího z Poděbrad 1471 do Třicetileté války 1618 a znovu od konce Třicetileté války 1648 až po rok 1740, kdy vypukly Války o dědictví rakouské, pak Napoleonské... Ale poslední období válek už bylo celkem civilizované a soukromý majetek byl alespoň teoreticky nedotknutelný...

Konečně investice do půdy jako jedno z mála možností investic končí v roce 1848, kdy jsou cechy zrušeny. Přičemž od konce 18.století už cechy slábnou a nejsou schopny si vynucovat skutečně účinnou regulaci.

Jenomže co kupovat a co produkovat? Tak tahle otázka souvisí s klimatem. Dva panovníci u nás prosluli pěstováním vinné révy. Svatý Václav a Karel IV. Oba vládli v teplejších obdobích. Dá se říci, že od 16.do poloviny 18.století se v Čechách dařilo vínu. Měšťané proto kupovali a zakládali především vinice. Vedle toho jejich statečky produkovaly samozřejmě i další potraviny a produkty pro vlastní spotřebu.

Od poloviny 18.století se začalo ochlazovat. Vinařství postupně zaniká. Češi se stávají národem pivařů, protože chmelu se stále daří. Z viničních domků a příslušenství se stále více stávají lusthausy. Tedy domy pro potěšení. Vlastně jakési chaty a chalupy.

Měšťané nemají své poddané. Musí si tedy pracovní sílu na svých statcích najímat .Podle poučky by měla být kapitalistická práce námezdního dělníka efektivnější než vynucená práce nevolníkova. A jistě tomu tak i většinou je.

Postavit pořádný dům, to není jen tak. Je to nákladná záležitost. A měšťané jsou spořiví. Snaží se využít, co už kde stojí. A na venkově stojí tvrze.

Zemané a vladykové, to byl takový přechodný stav mezi sedlákem a rytířem. To oni si tvrze stavěli. Význam tvrzí i zemanů zanikl s rozšířením střelného prachu v době husitské. Ale budovy zůstaly. Byly dobře postavené... Právě ony se často stávaly základem měšťanských usedlostí.

Někteří měšťané se vzmohli. Někdy byli i povýšeni do šlechtického stavu. Z některých usedlostí, bývalých tvrzí, se staly zámečky. Navíc šlechta si také buduje lovecké zámečky a letohrádky... Měšťan kupuje od šlechtice a šlechtic od měšťana. Účel staveb se proměňuje.

Od poloviny 19.století přichází průmyslová revoluce. Někteří měšťané se stávají kapitalisty. Mění svoje pozemkové majetky za peníze a z nich tvoří výrobní kapitál. Výjimečně se z usedlostí stávají manufaktury...

Kolik takových budov kolem Prahy a i v Praze je? Stovky určitě. Jeden příklad.
Jabloňka v Troji. Nevím, jestli je to Praha 7 nebo 8. Někde mezi. Tady je vidět strategická poloha na vrcholu svahu.

A když se podíváte pozorně na terasy kolem stavby, tak uvidíte vinnou révu. Zase se nám otepluje. Na stráních vznikají vinice. Zanikají jehličnaté lesy... Koloběh přírody. Člověk se musí změním podnebí přizpůsobit.

Mimochodem podíval jsem se na wikipedii. Jabloňka má soukromého vlastníka. Jen miliardáři si dnes mohou dovolit takové bydlení.