Recenze dětské knihy a úvahy o dnešním světě a o výchově

Manželka chodí se synem do knihovny. Půjčuje se pro syna. Něco si nabere on sám (zpravidla komiksy a literaturu o Minecraftu), něco mu přihodí má choť. Aby tam bylo víc textu.

Minule mu přihodila knížku od Andrease Steihoefela Rico, Oskar a přízraky, Mladá fronta, Praha 2012. (Originál je z roku 2008.) Má to 211 stran. Určeno dětem nad 9 let. Synovi bude v únoru 8. Uvidíme.

Předevčírem mu začala předčítat. Uslyšeli jsme. A rozhodli, že v četbě nebudeme pokračovat. Dovolte mi krátce seznámit Vás s obsahem

Hlavním hrdinou knihy je Rico, asi osmiletý kluk. Žije v Tempelhoffu v Berlíně se svojí matkou, samoživitelkou. Máma pracuje v nočním klubu. Říká o sobě, že je vedoucí směny animírek. (To jsou ty dámy, co ponoukají pány čekající, až se uvolní prostitutka, aby konzumovali.) Ale kdo ví, jak to je... Maminka neříká Ricovi vžycky pravdu. Třeba o tatínkovi mu řekla, že je mrtvý, protože ho při rybaření stáhla pod vodu velká ryba. Ale třeba je obojí pravda...

Máma si občas vyrazí se svými ruskými kamarádkami z práce a na pár dnů nechá Rica doma samotného. Ale o ní to není... Rico navštěvuje zvláštní školu. Je tak trochu autista a trpí snad všemi myslitelnými mozkovými dysfunkcemi. Můžeme říci, že je handycapovaný, postižený... Učitel mu věnuje péči. Rico si píše deník. Není hloupý. Jen je schopen se ztratit v supermarketu, trpí obrovskou spoustou komplexů. Je sám.

S matkou se přistěhuje do nového domu, ze kterého je vidět na školu. Jinak by se cestou do ní ztratil. Musí chodit sám. Matka v noci pracuje a ve dne spí.

V domě je deset bytů. V nich bydlí dva alkoholici, jeden extrémní muslim a tři magoři. Zbývající tři partaje se zdají být celkem normální... Ale ukáže se později, že jeden z těch "normálních" se živí jako únosce malých dětí. V tom bude spočívat hlavní zápletka knihy.

Rico narazí na stejně starého Oskara. Oskar je naopak geniální a navštěvuje školu pro extrémně nadané děti. Je taktéž magor a zakomplexovaný, jako Rico, a je sám. Jeho otec je notorický alkoholik, maminka odešla. Chlapci se logicky spřátelí.

A Oskar je unesen. Rico začne vyšetřovat. Všechno dopadne dobře. S pomocí homosexuálního zubaře, hluchoněmého chlapce z pískoviště a ještě jednoho magora se Rico dobere k cíli. Oskara osvobodí. Jeden z "normálních" nájemníků se ukáže být policistou v utajení, který už po únosci jde. Sblíží se také s Ricovou matkou, které mezitím zemře na rakovinu bezdětný bratr, který jí odkáže nemalý majetek... Ricovi nakonec zachrání život jeden statečný, nerudný, starý alkoholik z jeho domu, kterého Rico opravdu nesnášel...

No. Pokud se vyskytne v knížce dítě z lépe situované, maloměšťácké, rodiny, je tlusté a má odpornou povahu. Děti z rodin sociálně slabých jsou naopak ušlechtilé. Zato jejich rodiče propadají beznaději a jsou drceni konzumní společností, ve které neuspěli...

Z knihy nevyplývá, proč únosce unášel jako na běžícím pásu děti ze sociálně slabých rodin, za které požadoval výkupné právě jen 2000 EURO. Asi od 50.stránky jsem hádal, že to bude pravicový nacionalista, případně neonacista, který chce "čistit" německý prostor od slabých dětí ze sociálně zdevastovaných rodin. Ale kloudné odpovědi jsem se nedočkal. Navíc je propoštěl po zaplacení...

Kniha je skvěle napsána. Je čtivá, má spád, "dal jsem ji" najednou... Spisovateli nelze vytknout nic. Řemeslo ovládá dokonale. A ještě bych zmínil, že je to překladatelský "majstrštyk" Hany Linhartové.

Rico píše svůj deník na tiskovém editoru, který mu opravuje chyby. Když už je na PC, hledá si tu významy slov, kterým nerozumí. Ale některá neznámá slova si odvodí sám... Čůčo je přece alkohol, po kterém ten, co ho vypije, přece čučí do blba! To dá rozum... (Tleskám překladatelce. A že je tam takových špeků!)

No napadlo mě, že spisovatelé, kteří po Vítězném únoru psali budovateslké romány, byli také v kompozici díla velice zběhlí... Prohlédl jsem si knihu. Cosi jsem hledal...Našel jsem. Že její vydání podpořil grantem Goethe institut financovaný Min.zahr.věcí spolkové republiky Německo...

A teď trochu nastíním svoje úvahy. Vypadá svět, ve kterém žijeme, opravdu takhle? Bydlím v domě, kde je 55 bytů. Homosexuální jsou tu dvě partaje a prostitucí se přiživuje jedna paní... Absolelvent zvláštní školy je tu jeden, další holčička ji navštěvuje, cizinců je tu asi 30%. Pokud teda vím. Hm. Ono to statisticky odpovídá!

Takže knížka není přitažená za vlasy. Odráží realitu. A zpětně ji v dětských myslích upevňuje. Takhle že je to obvyklé, tedy normální. To Rychlé šípy a Kája Mařík jsou pohádky. Ne tahle kniha, ta je ze života.

Ale mám už tomu vystavit svého syna? Mám mu to znova půjčit, až mu bude devět? Potřebuje už vědět o rakovině, prostituci, homosexualitě, sexualitě vůbec, partnerských a sociálních problémech, alkoholismu, duševních nemocích, depresích? Já nevím. Jsem jen druhostupňový učitel... Výchova vlastního dítěte je strašně těžká! A ta odpovědnost... Rozhodnutí se odkládá.

Jestli nemáte co číst, knihu doporučuji. Není pro každého. Dostojevkyj to není, ale oba píšou o nemocných lidech z nemocné doby. Ona ta doba je tak nějak vždycky nemocná... Tak si aspoň na Steemitu zachovejme náš pozitivně deviantní ostůvek...