You are viewing a single comment's thread from:
RE: ...A pak se dějou věci
Těchto "vodních traumat z dětství způsobených nekompetentními lidmi" je strašná škoda. Voda je úžasný živel a člověk toho v/na/pod ní může zažít hrozně moc. S tím zadržování dechu - já to vůbec nehrotil, prostě jsem se jen každý večer před spaním pořádně nadechl a stopoval si, jak dlouho vydržím. Šlo to nahoru úplně samo a dost rychle. Tak držím palce :)
Ten článek o hysterické síle už asi nedohledám, ale je jich na netu plno. Je to fakt zajímavý jev. Mám pocit, že i @krakonos tu kdysi na tohle téma něco psal. Že snad jeho máma přeprala lupiče, nebo tak něco...
No mluvíš mi z duše. Je to škoda, protože už jen ten dech může člověka něco naučit, byť třeba k jiný praxi. Třeba u běhu se radí, aby měl člověk o něco delší výdech, než má nádech. Ve vodě je to v podstatě nutnost, protože majoritu času člověk stráví při plavání s hlavou pod vodou (pokud teda umí plavat). Pak se to dá různě propojovat třeba s jógou a tak dále. Je tam moře zajímavých věcí. My teď s přítelkyní studujeme jednu z metod plavání "Total immersion swimming" a těch spojovacích bodů je tam dost. Navíc fakt, voda je pro každý dítě nejdřív kámoš, až časem se pro nás stává problémem. Bohužel...