Ale vždycky by mohlo být ještě hůř... Opět jsi to parádně sepsal.
Moje maminka jednou vzpomínala na své dětství, kdy její otec, můj děda poslouchal v rozhlase zprávy o válce v Korei. Maminka, jako malá holčička se bála, aby ta válka nepřišla sem. Děda si prý tehdy povzdechl něco ve smyslý kéžby... Asi jiskřička naděje na poražení komunistů.
Děda byl hospodář. A já ho nepoznal, protože komunisty a družstvo nestrávil a rozhodl se, že takto žít nebude...
Já si v téhle době chrochtám blahem. Jistě, mohlo by být ještě líp. To vždycky.
Ale vždycky by mohlo být ještě hůř... Opět jsi to parádně sepsal.
Moje maminka jednou vzpomínala na své dětství, kdy její otec, můj děda poslouchal v rozhlase zprávy o válce v Korei. Maminka, jako malá holčička se bála, aby ta válka nepřišla sem. Děda si prý tehdy povzdechl něco ve smyslý kéžby... Asi jiskřička naděje na poražení komunistů.
Děda byl hospodář. A já ho nepoznal, protože komunisty a družstvo nestrávil a rozhodl se, že takto žít nebude...
Žít se musí. Už kvůli předkům. A lidé si své drobné radosti uměli vyvzdorovat i v koncentráku.